ve Velichovkách, pana Jiřího Pálka z POO STAP Vilémov u Šluknova.

Můj týdenní lázeňský pobyt v Lázních Velichovky.

V letošním roce jsem se rozhodl jet na týdenní rekondiční pobyt v Lázních Velichovky. Tyto pobyty pro nás zajistil náš odborový svaz TOK. Zamluvit jsem si termín od 9. května, ale byl mi potvrzen již od května druhého. Nic mi v tom nebránilo, abych na tento termín nastoupil, takže jsem to akceptoval.

Je neděle 1.května a já se začínám připravovat na odjezd. Holky mi radí co všechno si vzít s sebou, ale to bych tam podle nich jel asi tak na čtrnáct dní. Trošku to zredukuji, ale i přesto toho s sebou vezu až až. Ještě si s Libuškou domlouvám snídani a mažu do postele.

2.května - vstávám o půl šesté, abych se v klidu najedl a vyrazil. Mám před sebou nějakých 180 km, tak abych jel v pohodě a dojel včas. Nástup mám mezi osmou a jedenáctou. Cesta směr Liberec, Turnov a Jičín probíhá v klidu. Za Jičínem odbočující na Hořice a dál na Miletín. Zatím to ještě jde. Ovšem za Miletínem se nějak začínají ztrácet směrovky a já jemně zakufruji. Za chvíli se ale dostávám na tu správnou silnici a před devátou po ujetí 190 km zastavují na parkovišti u lázní. Jdu se přihlásit na recepci, kde dostávám rozpis procedur a všechny informace k pobytu. Tím, že jsem první na tento pobyt vše trvá trošku déle, ale jde to. Jdu si pro věci do auta a odcházím na vilu Morava, kde jsem ubytován. Odložím si věci a mažu na první proceduru - vodoléčba. Dostávám dost do těla, ale odcházím uvolněný. Čas do další procedury trávím vybalováním věcí a návštěvou Lázeňské kavárny. Jsem po té cestě nějaký unavený:-) , takže si dávám kávičku, pivánko a samozřejmě jednoho fernetka. Trochu jsem zklamaný, že točí Plzeň, ale i tak dobrý. Předpokládal jsem spíše, že by mohli mít trutnovského Krakonoše, na kterého jsem se docela těšil.

Přichází čas oběda a já odcházím do Společenského domu. K obědu dostávám uzené maso s BRAMBOROVOU KAŠI !!!! Někdo to totiž popletl a ta kaše byla místo segedínu s knedlíkem. No ale zkousnul jsem to. Proč tu bramborovou kaši tak zdůrazňuj? Protože raději brambory v celku, než kaši. Doma s tím totiž bojuji s dětmi a Libuškou dosti často.

Odpoledne trávím střídavě v kavárně a na pokoji se čtečkou v ruce. Tu jsem dostal od rodiny jako dárek ke svým šedesátinám. Pár e-knih jsem si koupil a pár mi jich stáhl zeťák. Mám na dobu lázní co číst.

Po večeři ještě malá procházka po lázeňském parku, několik fotek a jdu na pokoj. Osprchovat, podívat se v televizi na seriál Ohnivý kuře a spát.

Tady bych se chtěl malinko zastavit. Při procházce parkem a celým areálem lázní se seznamuji s historií lázní. Před všemi budovami jsou stojany s popiskami. Zaujala mě jedna, kterou bych chtěl zaznamenat. Začátek je malinko upraven, ale podstatné je popsáno přesně.

" Ve vile, které se dnes říká Schörnerova vila, bydlel za první republiky ředitel Lázní Velichovky a za války ředitel sanatoria. Za druhé světové války se v této vile ubytoval i velitel německé armády Střed, Ferdinand Schörner. V této vile byl vybudován důkladný protiletecký kryt a finská sauna - ty se ale nedochovaly. Celé lázně byly v té době hermeticky uzavřeny, v Masarykově domě byly kanceláře štábu. V budově Morava byli ubytováni generálové a vyšší němečtí důstojníci. V budově Domov příslušníci SS. Celkově v Lázních Velichovky bylo ubytováno na 1000 vojáků německé armády. Schörnerova armáda byla jedna z posledních akce schopných součástí německé branné moci. Její velení bylo právě ve Velichovkách. Zde se udála v květnových dnech roku 1945 i poněkud překvapivá událost. Sem, tedy hluboko do území stále ovládaného Němci a později osvobozeného Sověty, doráží konvoj Američanů s německým kurýrem, který Schörnerovi veze text německé kapitulace. To aby generál uvěřil, že Třetí říše skutečně kapitulovala. Stalo se tak 8. května 1945. Díky této události Velichovky každoročně slaví MISI VELICHOVKY. " To je tedy kousek historie. Tyto uvedené oslavy letos propuknou v neděli osmého, ale to já tady už nebudu, protože ten den ráno mi končí "havaj"a já se vracím do života plného práce a rodinných radostí i starostí.

3.května - druhý den pobytu. Po snídani si jdu koupit denní tisk a nějaké nealko na pokoj. Za pultem místní lázeňské prodejny vidím milou a hezkou paní prodavačka. Je sice dost ukecaná, ale dobrý. Ptá se mě, zda si budu stejné noviny kupovat každý den. Když jí to potvrdím, tak mi slibuje, že mi je bude schovávat, abych se vždycky přihlásil. Kupuji jeden pohled pro maminku, protože ostatním známým a kamarádům jsem již poslal pozdravné smsky. On ten pohled i se známkou po zdražení poštovného přijde na 26 Kč. To si raději přidám 6 Kč a dám si jedno pivko. To mi odsouhlasí s milým úsměvem i prodavačka.

Před obědem absolvuji dvě procedury - oxygenoterapii a slatinný zábal. Po obědě se rozhoduji, že se pojedu podívat na Braunův betlém nedaleko Žírče. Sice jsem si prostudoval mapu, ale přesto jsem to nenašel a dojel až do Dvora Králové. Tam si dávám kávičku na Staré radnici. Nedá mi to a telefonují své spolužačce Květě, zda bychom se mohli vidět. Ta je pro, ale budeme to muset nechat na jiný den. Domlouváme se na čtvrtek odpoledne s tím, že obvolá ještě několik spolužáků a dá vědět. Během krátké chvilky mě přichází SMS, že to domluvila na čtvrtek se srazem v 17 hodin na náměstí. Podle ní :" Dostaví se Bímon,Majka, Peca a Venca a někam vyrazíme.“ Pro upřesnění se jedná o Hanku Bímovou, Majku Noskovou, Petra Václavíka a Vaška Klimeše. No a samozřejmě i Květa Popelková. U děvčat jde samozřejmě o příjmení za svobodna. Kdo si taky má ta jejich nová příjmení pamatovat.

Nedá mi to a jedu se podívat na Starobucké Debrné, kde jsme měli za dob studií internát. Budova sice stojí, ale je dosti zchátralá. Má vyměněná okna, ale vchodové dveře jsou stejné jako před těmi cca 40ti léty. Při zpáteční cestě se zajíždím podívat na přehradu Les Království. Dělám si několik fotek, jedno cigárko a pokračují směrem na Bílou Třemešnou. Zpátky do Dvora a "domů". Za Žírčem objevuji parkoviště před Braunovým betlémem. Ona ta směrovka z druhé strany totiž není, proto jsem to přehlédl. Dělám si asi tak hodinovou procházku kolem soch tehdy věhlasného sochaře Matyáše Bernarda Brauna, kterého " zaměstnával " hlavně hrabě Špork, majitel panství a špitálu Kuks. Udělám si pár fotek a mažu "domů". Večeře, kávička, pivko a fernetek a hajdy na pokoj.

4.května - třetí den pobytu. Dneska mám procedury až odpoledne, tak dopoledne musím prožít alespoň trochu aktivně. Jenže při pohledu z okna zjišťuji, že docela slušně prší, tak z té aktivity asi nic nebude.

Po snídani si jdu koupit noviny a ejhle. Ta milá paní si mně zapamatovala, takže si o ně nemusím ani říkat. Evče ještě kupují turistickou známku a jdu na pokoj. Ještě si před vstupem do budovy zakouřím a půjdu na pokoj. Stojím na zápraží, pokuřuji a na mysl se mi vkrádají slova klasika :" A chčije a chčije." Takže celé dopoledne trávím buď na pokoji nebo chvílemi i v kavárně. Ale také se čtečkou v ruce.

Po obědě absolvuji obě procedury - perličkovou koupel a masáž. Rozhoduji se co s načatým odpoledním časem. Venku pořád prší, ale i přesto se rozhoduji. Beru si deštník a vyrážím na procházku. K mému údivu se vracím asi až po hodině a půl. Nějak jsem ten čas ani nevnímal. Po večeři si dám ještě pivko a panáčka a jdu na pokoj. Zapínám tablet, že si zapíšu své dojmy z celého dne a ejhle. Ono se mi to všechno vymazalo! Jsem dost naštvaný a říkám si, že se na to můžu klidně vykašlat. Jdu si dát pořádnýho panáka a volám vnučce, jestli to náhodou není někde schovaný, že by se to dalo vyvolat. Ta mě ale vyvádí z omylu a tak začínám psát znova. Protože lidská paměť je krátká a ta moje obzvlášť, již neuvádím co jsem měl k obědu nebo večeři. Prostě se mi to vykouřilo z hlavy. Pro inspiraci si otevírám láhev červeného, kterou dorazím při sledování Ohnivého kuřete.

No a to je pro dnešní den vše a pokračování zítra.

5.května - ráno se probouzím, do sice ještě trochu zamračeného dne, ale už se začínají objevovat první sluneční paprsky. Vypadá to, že se předpověď našich meteorologů vyplní a do konce týdne bude hezky.

Dopoledne absolvuji dnešní proceduru - střídavé nožní koupele. Ty koupele to je tedy něco, 15 - 20 minut šlapat střídavě v teplé a studené vodě. Zase jsem nachodil nějaký ten metr, ale na jednom místě.

Do oběda si ještě něco přečtu a po obědě vyrážím do Dvora Králové na sraz se spolužáky. No a zbytek dne popíšu zítra, až se vzpamatuji. Před polednem dostávám od Květy smsku, že mě do Dvora i zpátky odveze. Jsem rád, protože nemusím přemýšlet o tom, kde bych mohl přespat nebo jak se dostat zpátky. Navíc bydlí kousek od lázní - v Hřibojedech.

6.května - probouzím se do slunného rána. Ten včerejšek dopadl velice dobře. Sice se nás sešlo jenom pět, ale bylo to prima. Vršek rozhodl, že to bude u něj na chalupě. Tímto docílil toho, že nepřišel Petr. Nebyl to ale úmysl. Mezi ním a Petrem je totiž něco, co Petr nemůže zkousnout už nějakých 20 let. Když mi to Vašek řekl, tak jsem zjistil, že i nejlepší kamarádi se mohou rozhádat kvůli blbosti (spíše by se dalo říci hezky česky kvůli krávovině). Vašek mi nabídl na uvítanou čtrnáctku Krakonoše. Velice dobré pivo!! Potom už to byla jenom dvanáctka, ale velice dobrá. Tak jsme se nějak rozpovídali a najednou bylo půl jedenácté. Rozloučili jsme se s hostitelem, nasedli do auta a Květa nás rozvezla domů. Po příjezdu jdu hned do postele, tzv. na "čuňáka", protože bych se v tom sprchovým koutě nebyl schopen srovnat:-)

To dnešní ráno je nějaké divné. Musím se co nejrychleji dostat z toho poopičního stavu. Rychle se osprchuji a jdu na snídani. Ona to včera nebyla jenom ta dvanáctka, ale i několik panáků Tulamorky. No ale večer to byl perfektní. Ještě jsme se dohodli, že by nebyl marný sraz šedesátníků na podzim. Takže uvidíme.

Po snídani si jdu koupit noviny a ještě kupuji po dvou lahvích královédvorského piva domů na ochutnávku. Jedná se o pivo zn. Tambor.

Dneska mám první proceduru v 8.30 - přísadovou koupel bylinkovou, potom ještě masáž a po obědě vodoléčbu , kterou jsem si připlatil. Tou jsem dostal dost do těla.

Na pokoj odcházím s tím, že dnešek strávím odpočinkem a malou procházkou. Nejprve jsem si ale trochu dáchnul, aby se mi ta poslední procedura dostala pořádně do těla. Trochu jsem prošel Velichovky a po večeři si šel něco přečíst. U toho se mi podařilo opět usnout, takže jsem ani nevolal mojí Libušce, jak jsem to odpoledne trávil. K tomu jsem se dostal až kolem půl sedmé a to jsem zjistil, že mě již prozváněla. Ještě si jdu dát pivko, jednoho fernetka a na pokoj. Osprchuji se, něco přečíst a spát.

Zítra mám celý den volno bez procedur, takže se asi pojedu někam podívat. Je toho tady k navštívení v okolí dost - pevnost Josefov, obří akvárium v Hradci Králové, zámek v Náchodě, zámek Hrádek u Nechanic, atd. Ještě uvidím, k čemu se rozhodnu.

7.května - opět nádherné ráno, které je předzvěstí hezkého dne. Venku svítí sluníčko a já přemýšlím, kam vyrazím. Kam všude bych mohl, jsem nastínil výše. No a jak to dneska vlastně dopadlo? Nejprve jsem vyrazil směr na Hradec Králové s tím, že se podívám do obřího akvária, popř. na zámek do Opočna, ale nakonec jsem to otočil směrem na Nové Město nad Metují. Měl jsem v hlavě, že je tam muzeum stavebnice Merkur. Prošel jsem si náměstí a šel do muzea. To jsem si sice prohlédl, ale zjistil jsem, že to není ono. Přesto návštěva tohoto muzea byla pro mne docela zajímavá. V tomto městě se totiž vyrábějí hodinky zn. Prim. Jednou z expozicí muzea je výstava těchto hodinek, které zapůjčil p. Hovorka, jejich velký sběratel. Navíc mě příjemná slečna průvodkyně upozornila na krásný výhled na část města z jednoho malého ochozu. Bylo to něco nádherného. Po prohlídce muzea jsem se šel poptat do íčka na to muzeum Merkura. Tam mě paní uvedla na pravou cestu. Toto muzeum je totiž v Polici nad Metují. Jedu na oběd s tím, že se tam pojedu podívat.

Po obědě proto vyrážím směr Police nad Metují. Chvíli trvalo, než jsem muzeum našel, ale potom to stálo za to!!!! Po zaplacení vstupného, kdy se mě paní zeptala na věk, zda do šedesáti, nebo přes jsem přiznal svůj věk. Protože je to už tři týdny přes, platil jsem vstupné snížené. Po vstupu do expozice bych ale určitě zaplatil vstupné jakékoliv. Protože v tu chvíli jsem se vrátil do svých dětských let. Expozice něco nádherného!!!! Nejvíc mě uchvátilo Železné město. Při prvním pohledu jsem si do slova a písmene sedl na pr.... (Asi právě proto tam pro takové návštěvníky mají připravené židle, na kterou jsem dopadl! ). Něco tak nádherného se opravdu nevidí. Udělal jsem asi třicet fotek, protože po dotazu, zda mohu fotit, mě paní pokladní řekla, že MUSÍM !!! Po prohlídce jsem zakoupil několik pohlednic a slíbil jsem, že toto muzeum musím určitě navštívit se svými vnuky. Pevně věřím, že se jim to bude líbit minimálně tak jako mě. Bylo to opravdu nádherně strávené odpoledne.

Cestu zpět jsem trochu změnil a vzal jsem to na Dvůr Králové nad Labem. Tam jsem si dal na jedné předzahrádce kávičku a jednoho Svijanského vozku, trochu se prošel po městě svých studií a jel zpátky.

Po večeři jdu na jedno a panáka. Ono to sice nebylo jenom jedno, ale ono se to tak říká. Svůj lázeňský pobyt završuji dvojitou Tulamorkou a jdu na pokoj. Ráno už jenom odevzdat klíče od pokoje, nasnídat se a odjezd domů.

Co vlastně napsat závěrem? Byl to krásný týden. Perfektně jsem si odpočinul, nabral síly do další práce a hlavně jsem poznal další kus naší krásné vlasti. Potkal jsem se se svými kamarády ze střední školy a získal inspiraci na výlety. Personál lázní perfektní. Kdykoliv má někdo nějaký dotaz, vždy a bez problémů a s úsměvem pomůže. Všem tyto lázně rád doporučím.

Úplně na konec mi to nedá a musím se zmínit o té škole. Ta, která nás připravila na naši práci textilních barvířů, tiskařů a úpravářů textilií sice dneska ještě existuje, ale z toho našeho oboru už tam není vůbec nic. A to je moc smutné, protože ve své době to byla pro chemiky v textilu prestižní škola. Na tom jsme se shodli i s Vaškem, se kterým jsem seděl chvíli o samotě ve čtvrtek u něj na chalupě.

Ti, kteří budou toto mé vyznání číst, si možná pomyslí něco o nějakém staromilci, ale já to v tuto chvíli opravdu tak cítím.

Toto je můj popis týdne v Lázních Velichovky a věřím, že ten, který sem přijede po mě, tyto mé pocity potvrdí. Navíc Průvodce lázeňským pobytem, který je na každém pokoji, doporučuje, co lze v blízkém okolí navštívit. A je toho opravdu hodně.

Celé toto prožil a zapsal v roce 2016 ( částečně v lázních a po návratu domů ještě doplnil) nejen pro budoucnost, ale i pro své dobré přátele a kamarády Jirka Pálek.